Stáňa Šejblová, lesní pedagožka: Baví mě se s kolegy společně smát

Novinka je ze dne: 10. květen 2019

Stáňa Šejblová, lesní pedagožka: Baví mě se s kolegy společně smát

V rámci oslav Týdne lesů 2019 jsme vyzpovídali naši odbornici na lesní pedagogiku, Stanislavu Šejblovou. Prozradila nám, jak se ke své profesi dostala, co ji na její práci nejvíc baví a také, co to je lesnice a jak se na ni hraje. V Nadaci koordinuje projekt Do lesa s lesníkem.

V Nadaci máš na starost lesní pedagogiku. Jak ses k ní dostala?
Poprvé jsem se k ní dostala v mé první práci, když Lesní závod Židlochovice oslovila školka z okolí, zda bychom pro ně připravili program o myslivosti a zvěři. V závodě žádný lesní pedagog nebyl, já byla v tu chvíli na pozici adjunkta a tak se ode mě očekávalo, že tuto zakázku prostě a jednoduše vyřídím. :D. A pak už to jelo jako na drátku. Absolvovala jsem kurz lesní pedagogiky na Střední lesnické škole v Hranicích na Moravě a další školení v této oblasti. Když jsem se po základní škole rozhodovala co dál, jedna z mých myšlenek byla podat si přihlášku na „pajdák“. Tu jsem však umlčela v okamžiku, kdy jsem si zkusila jednodenní pobyt ve školce. Při studiu na Mendelově univerzitě v Brně se však moje touha pracovat s dětmi vrátila a tak jsem si udělala pedagogické minimum. Vše se prolnulo ve správný čas a jsem moc ráda a vděčná za těch 10 let, které se lesní pedagogice věnuji.

Co tě na tvé práci nejvíc baví?
Nejvíce mě baví potkávat se s kolegy, lesními pedagogy, a společně se smát a užívat si každé akce. Mám radost z toho, když můžu pozorovat, jaké mají děti znalosti a názory a s jakým zájmem se vrhají do připravených aktivit. Ráda si také užívám pobytu v lese a když si u toho mohu ještě zatroubit, tak je to jako třešnička na dortu. :D

Řekneš nám víc o Tvém troubení?
Ráda. V lese troubím na lesnici neboli hornu, což je dechový nástroj, jehož základních pět tónů se utváří pomocí rtů a dechu (rozechvělého vzduchu) proudícího skrz nátrubek (část, kde přisedají rty k nástroji). Další tóny se dají utvářet ucpáním otvoru v korpusu (největší část trubky zvonovitého tvaru) rukou.

img 1276

Kde ses na lesnici naučila hrát?
Na lesnici jsem se začala učit v prváku na vysoké škole. Dva roky jsem pod vedením Ivo Horkého ze Stříbrňanky trénovala jen jednotlivé tóny, než mě pustil do světa na zkušenou s Dykovým Desaterem, což jsou skladby, které se hrají na honech. Pak jsem se dostala mezi dva trubačské mladíky, z nichž jednoho jsem si po 10 letech vzala za manžela. :D Díky nim jsem se stala součástí trubačského souboru „Markazíni“ a společně jsme vystupovali na různých akcích: od naháněk, honů, zkoušek psů, výstav, svateb, pohřbů, Hubertských mší, narozenin, mysliveckých plesů. Dokonce jsme troubili i samotnému prezidentovi. Byly to krásné časy a já na ně ráda vzpomínám.

V Nadaci máš na starost projekt Do lesa s lesníkem. Pověz nám, v čem je podle Tebe zajímavý?
Pro mě je projekt Do lesa s lesníkem zajímavý a jedinečný tím, že zde děti vidí práci lesníků v uceleném celku s ohledem na vznik, vývoj a růst lesa, a to včetně zpracování dřeva. Děti se zde setkávají s ukázkou práce kočího s koněm, což je pro ně mimořádným zážitkem. Mnohdy zde také zasadí svůj první stromek v lese. Vyrobí si něco pěkného ze dřeva, případně papíru. Všechny aktivity jsou připravovány tak, aby se do nich děti co nejvíce zapojily a mohly si všechno vyzkoušet. Jednoduše, aby byly součástí práce v lese.

Jak konkrétně probíhá akce v lese?
Nejprve se sejdou všichni lesní pedagogové. Řekneme si, kdo kde bude a následuje jejich příprava na stanovištích. Pak přijedou autobusy s dětmi, které rozdělíme do 6 skupinek. Následuje slavnostní zahájení, kde představuji partnery akce, lesní pedagogy a řeknu, jak bude dopoledne probíhat. Děti se potom rozprchnou na jednotlivá stanoviště, na kterých jsou vždy 20 min. a postupně se na nich vystřídají. Na závěr je zase slavnostní ukončení a poděkování všem účastníkům.

Co je na takových akcích nejtěžší?
Nejtěžší jsou neočekávané situace, např. když domluvený autobus nevyzvedne děti, nebo když je zaveze někam jinam. V takových situacích mě nejvíc baví, že se s těmito záležitostmi musím vypořádat, zachovat klidnou mysl a nepropadat panice. Nakonec to stejně vždycky všechno dobře dopadne. :)

rodinkaLíbí se mi Tvůj optimismus. Je přesto něco, bez čeho by ses v práci obešla?
V době, kdy má projekt sezonu, musím dost často brzo vstávat, abych se dopravila na místo konání a s tím někdy souvisí i méně příjemná doprava autem. Naštěstí využívám i vlak, a tím si kompenzuji ty méně příjemné chvilky za volantem.

Kolik škol, dětí a učitelů projektem za rok projde? Kolik lesní pedagogů ročně koordinuješ?
Projekt si vyzkouší průměrně 2 200 dětí a 130 učitelů ze 45 škol. Každý rok koordinuji kolem 120 lesních pedagogů.

Plánuješ do budoucna nějakou novinku?
Příprava a průběh akcí mě zaměstnává natolik, že jsem ani neměla čas přemýšlet nad nějakou inovací či novinkou. Kdo ví? Možná mě něco časem napadne. :)

Děkuju Ti, Stáňo, za milý rozhovor a přeji, ať se Tobě i lesní pedagogice daří!

Používáme technologie, jako jsou soubory cookie, abychom mohli přizpůsobovat obsah a reklamy, poskytovat funkce sociálních médií a analyzovat provoz na webu. Informace o vašem používání webu také sdílíme s našimi důvěryhodnými partnery v oblasti sociálních médií, reklamy a analýz.
Souhlasím Více informací