V čem tkví tajemství úspěchu v soutěži Stavby s vůní dřeva?

Novinka je ze dne: 11. srpen 2018

V čem tkví tajemství úspěchu v soutěži Stavby s vůní dřeva?

Vzpomínáte si na vítěze soutěže Stavby s vůní dřeva jako byli Sandra Schwarzová, Matyáš Vrtiška, Tomáš Papoušek anebo Vojtěch Slavík? Všechny tato jména spojuje jedna osoba – jejich vyučující paní doc. Ing. arch. Zuzana Pešková, Ph.D. z Fakulty stavební ČVUT v Praze , která jim vedla práce, se kterými v naší soutěži vyhráli. Zajímalo nás proto, v čem tkví tajemství úspěchu jejích studentů. Zajímá vás to také? Čtěte dál.

Paní docentko, proč jste se rozhodla motivovat studenty pro účast ve studentské soutěži Stavby s vůní dřeva?

Z Nadace dřevo pro život nás ve škole požádali o zveřejnění informace o soutěži. Moje bakalářka Sandra Schwarzová mi hned dala vědět, že přihlašuje svou bakalářskou práci a jestli bych ji podpořila. Tím jsem se vlastně o soutěž začala více zajímat a díky Sandře jsem měla možnost se se soutěží seznámit. Přišlo mi, že je pěkně postavená, že je motivující a že spousta studentů v ní může zúročit svoji standardní semestrální práci tak, aby ji povýšili o tu pomyslnou „cihličku“  výš. A to se Sandře moc povedlo a myslím si, že byla právě tím pozitivním příkladem, který odstartoval, dá se říci, nyní již mnohaletou spolupráci.

Kolik Vašich studentů už uspělo v naší soutěži?

„Moji” studenti, respektive ti, co přihlásili projekty pod mým vedením, byli právě Sandra Schwarzová a potom Vojta Slavík. Ti byli výrazní v počtu různých ocenění. Hezkého úspěchu dosáhl také Vašek Šimeček. Co se týče studentů studijního programu Architektura a stavitelství, tak vlastně v každém ročníku máme minimálně jednoho, který získal některou z cen.

Jaké je podle Vás tajemství vítězných děl a jejich autorů?

Myslím si, že vždycky jsou to práce, na kterých je vidět, že je studenti dělali „s gustem”. Že je práce bavila, že se o tom snažili přemýšlet a že pro ně něco ten projekt znamená. Že to není jenom práce, coby splnění určitého studijního úkolu.

Že jsou studenti motivováni dát vlastní práci do soutěže, pro ně znamená určitý, kultivační cyklus, ve kterém se zúročuje veškerá ta pečlivost, práce a vlastně všechno úsilí, které svému projektu věnují. Při tom vyrostou i oni sami.

Kdy je podle Vašeho pohledu nejlepší doporučit účast v soutěži studentům?

Nám se na fakultě hodně osvědčily 3. ročníky bakalářského studia, kde jsou zadávány projekty velkých občanských staveb. Zde se dá velmi dobře využít různých kategorií soutěže. Potom bakalářské práce – rodinné domky – dřevostavby můžou být zajímavou alternativou. A architektonicko-konstrukční projekty, které mohou cílit právě do kategorie konstrukcí ze dřeva, což je taky zajímavá záležitost.

Pozn. red.:  V předešlých ročnících se soutěžní díla hlásila do kategorií Návrhy dřevěných staveb či Návrhy dřevěných konstrukcí. Od 6. ročníku se kategorie dělí na Dřevěné stavby – malé a Dřevěné stavby – velké.

Mají na Vaší škole vítězové publicitu?

Ano, mají. Jednak jsou prakticky okamžitě zveřejněni na stránkách apluses.cz s provazbou, že uspěli. Je tam samostatná rubrika o úspěchu našich studentů, kromě toho, že jsou v aktualitách. Jednou za dva roky vydáváme katalog nejlepších vybraných studentských projektů AbStakt, kde jsou zmiňovány také úspěchy studentů v soutěžích a Stavby s vůní dřeva už jsou standardní kapitolou těchto monografií. Každoročně vydáváme pro studenty studentské diáře, kde jsou uvedeni vítězové soutěží z uplynulého roku a soutěž Stavby s vůní dřeva je také stálicí této rubriky.

Co byste ještě chtěla studentům, kteří se rozhodují nad účastí v soutěži, vzkázat?

Pokud váháte, tak neváhejte! Nic horšího se nemůže stát, než že nevyhrajete. ;-) Myslím si, že soutěž je nastavená tak, že přihlásit se opravdu neznamená nějakým zásadním způsobem měnit práci, kterou už máte hotovou. V zásadě stačí projekt jen přihlásit a čekat, jak to dopadne… případně, požádat o podporu své kamarády, spolužáky, okolí, aby intenzivně hlasovali ve veřejné části. Nemá cenu se bát, že projekt není kvalitní, protože to nikdo nerozhodne z domova. To posoudí až odborná porota.

Děkujeme, paní docentko, za rozhovor.

Používáme technologie, jako jsou soubory cookie, abychom mohli přizpůsobovat obsah a reklamy, poskytovat funkce sociálních médií a analyzovat provoz na webu. Informace o vašem používání webu také sdílíme s našimi důvěryhodnými partnery v oblasti sociálních médií, reklamy a analýz.
Souhlasím Více informací