Země je zatím stále jen jedna a nás už je více jak sedm a půl miliardy. Průměrná ekologická stopa je odhadována na 2,7 globálních hektarů na osobu, což znamená, že celková ekologická stopa lidstva již překročila tzv. biokapacitu Země a naše hypotetická spotřeba je tak vyšší než současný objem produkce. Nepočínáme si nejlépe. A budoucnost Země je pouze v našich rukou. Je třeba se krůček po krůčku přibližovat udržitelnému rozvoji a chránit neobnovitelné zdroje. To je naše cesta.

Dřevo je snad jediným přírodním a obnovitelným materiálem tolik rozšířeným ve stavebnictví. Je na dotek teplé, krásně stárne a zraje jako víno. Je také dostatečně tvrdé a odolné a zároveň jednoduše opracovatelné. V budově navíc přirozeně reguluje vlhkost a dřevěné prvky není těžké udržovat ani opravovat. Takové stavby nejsou pro své okolí zátěží, uhlíková stopa dřeva je několikanásobně nižší než stopa ocele či betonu.

Znovu plně zaktivovat roli dřeva nejen v architektuře je cestou k udržitelnosti, cestou k pokornému užívání nám poskytnutého životního prostředí, ne jeho využívání ani zneužívání. Přítomnost dřeva je také úzce spjatá s naší historií a tradicí, jeho struktura je nositelem paměti lidstva. Dřevo je zdraví, vůně a krása.

Konstrukce je navržena tak, aby byla jednoduše rozebratelná a přemístitelná. Je tak přizpůsobená k transformaci, nalezení své nové cesty. I pavilon sám je cestou, která Tě vtáhne do svých útrob a vede vpřed. Jeho rotující konstrukce rámuje výhled, který se před Tebou postupně otevírá. Na konci cesty se můžeš dotknout vodní hladiny. Z člověkem stvořeného se tak stává katalyzátor, který tě dovede zpátky do lůna panenské přírody, se kterou snad jednou budeme žít v rovnováze.

Konstrukce je tvořena převážně materiály na bázi dřeva – masivní rámy, překližka, celulóza. Všechny tyto prvky jsou druhotně využitelné a recyklovatelné. To je podpořeno i tím, že celá konstrukce funguje jako skládačka, je možné ji opětovně rozmontovat na jednotlivé elementy boxů a spojovacích jednotek, přesunout a použít jinde. Nabízí tak variabilitu ve své formě i náplni.

Návrh se snaží minimálně zasahovat do stávajícího prostředí. Hmota je nesena pouze ocelovými I-profily, které jsou snadno oddělitelné od dřevěné konstrukce i základů, které jsou řešeny jako piloty minimálních nutných rozměrů. Pavilon tak netvoří bariéru a ponechává situaci v úrovni země prostupnou jak zvířatům, tak rostlinám.

Jako tepelná izolace je navržena celulóza, která je ve skandinávských zemích hojně používána. Vyrábí se ze starého novinového papíru, tedy druhotné suroviny a lze ji znovu recyklovat. Dále jsou použity tuhé desky z technického konopí, což je přírodní a ekologický izolační materiál.

Dimenze jednotlivých elementů skládačky jsou odvozeny od rozměrů použitých desek tak, aby byly využity celé a nevznikalo tak mnoho nepoužitých odřezků. I to přispívá k řešení šetrnému k životnímu prostředí.

Nově se rozvíjející oblast Vuores, residenční část, vzniká na jižním kraji Tampere. Několik kilometrů východně odtudleží Hervanta, sídlo Tamperské technické univerzity a předměstí plné studentů, panelových domů

a protiatomových krytů. Celá tato oblast je hustě zalesněná. Najdeme zde hlavně břízy, které na jaře zbarvují chodníky svým pylem do žluta, a jehličnany, jejichž větvičky jsou v třeskuté zimě obaleny vrstvou ledu. Celá oblast je velmi úzce svázána s přírodou.

Srdcem Vuores je Havullaakso park, který je součástí souvislého řetězce na sebe navazujících parků linoucích se novým předměstím. Do něj umisťuji kiosek s občerstvením a infostánkem a v návaznosti na něj navrhuji další prvky mobiliáře pro celý park.

Cesty v parku jsou tvořeny striktními liniemi, které činí cestu všech návštěvníků nepřímou, zajímavější a nabízející překvapivé výhledy. Pěšiny z jemného štěrku provází kroky příjemnými zvuky. Stezky z dřevěných prken jsou vyzdviženy nad zem a poskytují tak příjemný rozhled. Pavilon je pouze částečně viditelný z mostu vedoucího přes park. Převážně je schován mezi stromy a láká tak kolemjdoucí, ale ponechává je zároveň v příjemné nejistotě.

Pavilon je tvořen promenádou, cestou, která ústí do otevřeného prostoru kiosku, který nabízí krásný výhled na jezírko a přírodu kolem. Tento obraz je zvýrazněn konstrukcí složenou z rámů, které navzájem rotují a postupně tak výhled odkrývají.

Konstrukce se skládá z jednotlivých boxů se stejnou konstrukcí i rozměry. Ty jsou kladeny jeden za druhým a rotují navzájem o 10° až 20°. Propojeny jsou přes tenké spojovací elementy, v kterých jsou implementovány rámy ve směrech obou přilehlých jednotek a prosklení mezi nimi. Celá budova je vyzvednuta nad zem, žádný z boxů se nedotýká země, hmota se vznáší parkem a proplouvá mezi stromy.

Tvary a forma mobiliáře vychází z návrhu hlavního objektu pavilonu a jeho dřevěných rámů. Tento princip „rámování” je použit pro lavičky, herní prvky, mostky i lampy osvětlení. Všechny tyto struktury společně vytváří jednotný charakter parku.