„Zkusit se má všechno! Kdo nezkusí, ten neví.“
Přihlašování do 9. ročníku největší studentské soutěže zaměřené na dřevěné stavění Stavby s vůní dřeva je v plném proudu. Během existence projektu s námi soutěžilo už téměř 300 studentů, kteří získali ceny za stovky tisíc korun.
Chcete být mezi nimi? Jestli váháte, přečtěte si rozhovor s další vítězkou loňského ročníku Ceny odborné poroty v kategorii Dřevěné stavby – velké – Adélou Koubovou z Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Adéla vzkazuje: „Zkusit se má všechno, protože kdo nezkusí, ten neví.“
Naši soutěž jste vyhrála před půl rokem. Prozraďte mi, čemu se v současné době věnujete?
Jsem v posledním ročníku šestiletého studia na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. V zimním semestru jsem se zabývala teoretickou částí diplomové práce s tématem Život v Českém ráji. Nyní se zaměřuji na „praktickou“ část, která na základě analýz řeší specifičtější problémy a hledá jejich možná řešení.
Plánujete se do soutěže znovu přihlásit?
Diplomová práce je pro mě prioritou a vzhledem k tomu, že se bude jednat o projekt řešící velké území bez konkrétního návrhu budovy, nebude pro mne možné ani částečně využít tohoto projektu. Ale nechci předbíhat, třeba se naskytne příležitost či nápad, který mi umožní využít poslední příležitosti studentského statusu a do soutěže se přihlásím.
Proč jste se rozhodla přihlásit do naší soutěže Stavby s vůní dřeva?
V rámci semestru jsme měli velmi zajímavé zadání (Univerzalita/Prototyp) a já jsem byla s výsledkem projektu spokojená a chtěla jsem ho posunout o něco dál a určitým způsobem využít vložený čas a energii. Díky poměrně širokému zadání soutěže Stavby s vůní dřeva, jsem po určitém dopracování (technické výkresy, vizualizace) splnila podmínky a mohla jsem projekt do soutěže přihlásit.
Zúčastnila jste se i jiných soutěží? Doporučila byste některou z nich ostatním?
Nebylo jich mnoho. Jedna z mála dalších soutěží byla v rámci mé školy zaměřující se na udržitelnost a recyklovatelnost. Jinak nemám zase tak velký přehled o studentských soutěžích. Právě ověřená platforma pro dobré soutěže je moje škola, která se studenty sdílí velké množství informací ohledně soutěží a kde jsem se dozvěděla o soutěži Stavby s vůní dřeva.
Napadlo Vás, že s Vaším návrhem Vertikálních zahrad vyhrajete?
Vlastně jsem nad tím moc nepřemýšlela, nechtěla jsem mít žádná očekávání. Udělala jsem maximum, co se dalo. Nakonec jsem ani neoslovovala veřejnost (nemám moc ráda žádat o hlasy). O to více jsem si vážila toho, že můj projekt byl oceněn odbornou porotou.
Jaký byl koncept návrhu? Jak jste nad ním uvažovala? V čem je výjimečný?
Můj projekt se skládal ze dvou částí, urbanistického konceptu a návrhu jednoho segmentu, který byl univerzální a široce aplikovatelný. Již na začátku samotného navrhování pro mě byla důležitá udržitelnost (nejen projektu, ale i materiálů) a přítomnost přírody. Vzniká nová „univerzální čtvrť“, která zároveň využívá brownfieldu (nekonzumuje krajinu) a vytváří pestré prostředí pro život lidí všech skupin. Chůze je hlavním prostředkem přesunu, ulice jsou náměstím, živým místem setkávání s partery plnými služeb a občanské vybavenosti. Zároveň má každý byt svou vlastní zahrádku od přízemí až po poslední patro, střecha je také zeleným místem, přístupná pro obyvatele domu. Pestré složení a variabilita bytů byly také velmi důležité: od co-livingu až po garsonku.
Co Vám účast v soutěži přinesla?
Dělat věci pořádně a s celým srdcem přináší ovoce. Zároveň doufám, že mi tato příležitost otevře nové možnosti, které by se zprvu mohly zdát nedosažitelné.
Co byste vzkázala/poradila studentům, kteří přemýšlí, zda se do soutěže přihlásit?
Já si myslím, že zkusit se má všechno, protože kdo nezkusí, ten neví. Každá nová příležitost a zkušenost je přínosem a i když odměnou ve výsledku nemusí být vždy výhra, proces tvorby, nadšení, píle a práce jsou to nejdůležitější. Ne cíl, ale cesta samotná.
