„Myšlenka, na které stojí Nadace, nabývá na důležitosti,“ říká její první předseda

Nadace byla ve své době vyústěním dlouhodobé snahy o soustředění sil napříč lesnicko-dřevařským sektorem k podpoře dřeva jako obnovitelné suroviny a celého sektoru v rámci vnímání odvětví veřejností. Největší výzvou vždy bylo, a není tomu jinak ani nyní, získat dostatek prostředků pro projekty, které by nadace ráda realizovala. Cíle nadace jsou nanejvýš prospěšné celé společnosti a v době klimatických změn myšlenka stojící za vznikem nadace nabývá na dramatické důležitosti.

Nadace se posunula především v oblasti propagačních aktivit nosné myšlenky vůči veřejnosti, a to je především zásluha lidí, kteří pro nadaci denně pracují.

Jak jsem zmínil, současné dopady klimatických změn nutí každého zamýšlet se nad svojí osobní ekologickou stopou. Nejen Evropské společenství, ale celý svět řeší otázku udržitelného žití a tady dřevo může sehrát daleko důležitější roli, než hrálo v posledních desetiletích. Přál bych nadaci, aby tuto příležitost uchopila za správný konec a využila ji ku prospěchu svých donátorů i celé společnosti.

Nadace je výjimečná tím, že propojuje největší firmy z velké části lesnicko-dřevařského řetězce: od vlastníků lesa po zpracovatele dřeva. Jak jsme mnozí zjistili, mediální obraz jednotlivce, firmy či sektoru se tvoří každodenními mediálními výstupy, tedy informacemi, které musí být aktuální, čtivé a chytlavé. Tady jsme jako sektor v uplynulém období váhali a tento nedostatek se snažíme postupně dohnat. Nadace je jedním z nástrojů, který pomáhá veřejnost o tomto sektoru informovat.

Tak toto je otázka na knihu. Zbohatnutí české společnosti s sebou na jedné straně přineslo mnoho pozitivního, ale také si můžeme dovolit více pracovat takříkajíc nemanuálně. Tím dochází k odtržení většiny veřejnosti od reálného světa výroby, přírodních procesů a zákonitostí.

Například ve faktu, že si klidně koupíme nábytek vyrobený v některé z asijských zemí a neptáme se po podmínkách, za kterých byl tento nábytek vyprodukován. Může být z plastu, nebo i ze dřeva. Hlavně, že je levný. Na druhé straně jsme ochotni „ušetřené“ peníze investovat do kampaní proti hospodaření v lesích pod rouškou tzv. ochrany životního prostředí.

Jako sektor selháváme v komunikaci vůči veřejnosti, a to nejen v ČR. Moderním pálením dřeva, které masivně dotujeme, se po dlouhém technologickém vývoji ve zpracování dřeva jako suroviny vracíme do středověku a výrobek z masivního nebo dezintegrovaného dřeva si dovezeme ze zahraničí. Pokrytectví dnešní společnosti mi vadí.

V ČR jsme částečně propásli příležitost zhodnocovat dřevo ve prospěch naší společnosti a dlouhodobě nám stačil masivní vývoz nezpracovaného dřeva, který se nám nyní mstí v době kalamity a přetlaku suroviny na evropském trhu.

Velký podíl státního vlastnictví lesa dělá z lesnictví politiku ve větší míře, než by bylo pro sektor vhodné. To se nemění. Čeká nás tedy usilovná práce, abychom společnosti vysvětlili, že náš sektor je jednou z klíčových součástí řešení klimatické krize a že udržitelné lesnictví a domácí dřevo je materiál budoucnosti ve všech jeho formách.

Dopady klimatických změn povedou zřejmě k nutnosti změny způsobu hospodaření v lesích, změnám v dostupnosti dřeva jako suroviny, musí zákonitě vést ke změně ve školství, které stále z velké časti vyučuje tzv. klasickou lesařinu a v neposlední řadě bude nutit průmysl k neotřelým řešením a technologickým inovacím v rámci zpracování dřeva jako obnovitelné primární suroviny. Jen chci věřit tomu, že to nebude inovované pálení dřeva. Velká část řešení se skrývá ve správné informovanosti veřejnosti, včetně politické reprezentace na všech úrovních správy Evropského společenství i našeho státu.

Slovní spojení dřevo a les je pro mne životem, výzvou, příčinou kladných i negativních emocí, koníčkem a relaxací, ale především životním posláním.

Já Vám děkuji za Vaše otázky. Nadaci přeji inovativní budoucnost, nadšené spolupracovníky a osvícené donátory.