Obnova lesů je naší prioritou. Od roku 2014 jsme vysázeli 90 milionů sazenic, říká ředitel vojenských lesů
Petr Král stojí v čele Vojenských lesů a statků ČR, s.p. dva roky. Ve státním podniku, který spravuje 140 tisíc hektarů v šesti unikátních přírodních lokalitách v Čechách i na Moravě, pracuje ale již 14 let. Podle ministra obrany Lubomíra Metnara na něj padla ve výběrovém řízení v roce 2018 volba především pro jeho detailní znalost této státní lesnické firmy. Rodák z Českokrumlovska a absolvent „lesárny“ v Písku a oboru lesního inženýrství na Mendelově univerzitě v Brně chtěl být lesníkem již od dětství. Jaké pro něj je řídit stovky zaměstnanců, jak se vojenských lesů dotýká sucho a kůrovec a kde nejraději relaxuje? To vše se dozvíte v rozhovoru na oslavu 15 let Nadace dřevo pro život, během nichž Vám představujeme naše významné partnery.
Pane řediteli, prozraďte nám, který mýtus o lese a dřevě je Váš nejoblíbenější, nebo co lidem nejčastěji vyvracíte?
Těch mýtů je pořád hodně, byť jejich rozšíření ve společnosti naštěstí pomalu ubývá, a to díky osvětě, na níž má nezanedbatelný podíl také vaše Nadace. Ale tím, který já vnímám asi nejintenzivněji, je v poslední době poměrně módní mýtus, že by lesy mohly existovat a plnit své hospodářské, rekreační a další funkce i bez neustálé péče lesních hospodářů. Mýtus, že si příroda, v evropské hustě zalidněné kulturní krajině, která je intenzivně využívána, poradí sama bez pomoci lesníků. To samozřejmě není pravda.
Mohl byste tedy více rozvést přínos péče lesníků pro les?
Lesy v Česku tvoří asi třetinu naší rozlohy a fungují v symbióze s okolní intenzivně využívanou kulturní krajinou. Lesní celky jsou tak nejen zdrojem dřeva jako jedné z nejdůležitější obnovitelných surovin, které máme, jsou také důležitým zdrojem vody. V Česku, které nemá přístup k moři, zadržují lesy 70 procent vodní bilance naší země. Prameny potoků a řek začínají primárně v lesních lokalitách. Statisíce českých domácností ve stovkách obcí čerpají pitnou vodu ze zdrojů nacházejících se v blízkých lesních lokalitách. Málo se v této souvislosti ví, že prací lesníka je také pečovat o tyto vodní zdroje. Lesní hospodáři také udržují turistické trasy, starají se o tisíce kilometrů lesních cest, po nichž vedou i cyklostezky, a především musí udržovat les pro návštěvníky bezpečný tím, že zpracovávají porosty poškozené suchem, bořivými větry, mrazem nebo dalšími škodlivými činiteli. Bez péče lesníků by se lesy staly pro turisty, sportovce, houbaře i další návštěvníky nepřístupným místem.
Státní podnik vedete 2 roky. V čem se tato práce liší od představy před Vaším nástupem do stávající funkce?
Oproti práci na divizi máte samozřejmě mnohem větší odstup od reálných činností, které v terénu lesnická firma každodenně řeší. Na Šumavě to byla práce s menší skupinou lidí, kdy jsem jako ředitel divize mohl každý den vidět, čím se reálně kolegové zabývají. Na ředitelství v Praze je ta optika samozřejmě jiná, byť se snažím být stále co nejvíce v kontaktu s našimi lidmi. Změnou je i větší díl pravomocí a s nimi spojená zodpovědnost. V Horní Plané jsme se prali s výzvami, jež přináší čas a příroda, v rámci celopodnikově nastavených mantinelů. Na ředitelství jsem však s týmem spoluzodpovědný za to, že to bude fungovat i v jednotlivých částech podniku, nejen v lese.
Vojenské lesy a statky se zabývají i zemědělskou výrobou a poskytují celou řadu servisních služeb resortu obrany, pod který spadají. V poslední době stále častěji v rámci otevírání armádních lokalit veřejnosti zajišťujeme projekty spojené s tzv. destinačním managementem, rozvojem návštěvnických služeb. Dá se tedy říci, že nejsme čistě lesnická firma, ale jakýmsi komplexním hospodářem v krajině, kterou spravujeme. Což je pro mne zdrojem nových výzev, které mám rád.
Jediné, co mne asi mrzí, je skutečnost, že mám mnohem méně času na rodinu, která zůstala doma v Českém Krumlově. Na to si nikdy úplně nezvyknete , ani když s tím dopředu počítáte…
Řídíte stovky zaměstnanců po celé republice. Co je podle Vás nejdůležitější pro úspěšné vedení lidí a týmů?
Lidé na klíčových pozicích. Říká se, že měřítkem kvality manažera, a to v jakémkoliv oboru, je kvalita týmu, který kolem sebe umí vybudovat, a také motivacie kterou jim umí dát. A to je pravda, která v byznysu platí stejně jako v týmových sportech. Rozhodujícím faktorem je klima „v kabině“. Já rád komunikuji s lidmi a věřím, že každý zaměstnanec pracuje lépe a motivovaněji, pokud ví, že je součástí vize, kterou zná a chápe. Stejně tak považuji za nezbytné, aby Ministerstvo obrany i ozbrojené složky měly detailní informace o tom, co a proč děláme, kam tím směřujeme a aby naše vize měly jejich informovanou podporu.
Ve své praxi jste se věnoval také ekonomice lesnictví. V čem tkví podle Vás úskalí tohoto oboru? Proč je podle Vás dnes tolik majitelů lesa v tíživé finanční situaci?
Lesnictví je zvláštní obor podnikání, protože z tržeb vedle vytváření zisků dotuje celou řadu činností a projektů, které bych nazval veřejnou službou – od rozvoje rekreačních funkcí lesa, přes bezplatnou možnost sběru lesních plodů až po strategické vodohospodářské funkce, kdy drtivou většinu vodní bilance České republiky, coby státu, jenž nemá moře, vytvářejí právě lesy. K tomu myslivost, rybářství atd. Je toho tolik, že se v tom někdy ztrácí tvrdá realita, že to celé nemůže fungovat (přes všechny návazné služby a dotační tituly) bez páteřního byznysu tohoto oboru – a tím je prodej dřevní hmoty, jež generuje dominantní část příjmů lesního hospodáře. V současné situaci, kdy těžby dřeva již několik let kvůli kalamitě rostou, převyšují násobně dlouholeté průměry a cena dřeva klesla pod výrobní náklady, vzniká ztráta, která nemá ekonomické řešení. Manažerská invence je málo platná, protože v lesnictví nemůžete zareagovat novým modelem výrobku, nebo jako agrární sektor tím, že vysadíte napřesrok jinou plodinu. Jako výrobce spotřebního zboží reálně změníte výrobní strategii v řádu měsíců, jako zemědělec napřesrok, ale les roste sto let. Je to běh na strašně dlouhou trať.
Jak nastalou situaci řešíte ve Vašich lesích?
My jsme jako zodpovědní hospodáři v předchozích letech vytvářeli s prozíravým pochopením a souhlasem ministerstva obrany jako zřizovatele poměrně velkou finanční rezervu na pěstební činnost, proto také v poměrně nebývale rychlém tempu obnovujeme po kalamitách lesy pro budoucí generace. Od roku 2014 jsme vysázeli přes 90 milionů sazenic, což je s ohledem na velikost území, které spravujeme, bezkonkurenční objem, který nemá historické srovnání. Samozřejmě, ale člověk nemůže „projíst víc, než kolik toho vypěstuje“. Proto jsme v minulých letech přistoupili k poměrně dramatickým úsporným opatřením v celé řadě oblastí – od investic, přes PR až po tzv. osobní náklady. K tomu jsme optimalizovali celý proces pěstební činnosti, aby byl maximálně efektivní k cílům, které jsme si dali. V obchodní činnosti se nám i přes dramatickou situaci na trhu podařilo najít nové zákazníky, a tím i snižovat zásoby dříví v poslední době. Navíc vidím jako pozitivní, že poslední dobou zaznamenáváme signály, že se situace začíná na trzích normalizovat a pevně věřím, že vývoj dalších měsíců tenhle trend potvrdí.
Co by Vašim lesům nejvíc pomohlo? Mohla by pomoci i veřejnost?
Česko je země milovníků lesů – země houbařů, turistů, sběračů borůvek, bikerů. Proto i my vnímáme v poslední době obrovské vzepětí ve veřejnosti, která ukazuje, že pro lidi je les srdeční záležitostí a jsou připraveni pomoci a přiložit ruku k dílu. Bohužel, my nemůžeme standardně využívat dobrovolnickou pomoc veřejnosti, třeba při výsadbě sazenic, protože hospodaříme převážně v lokalitách, které slouží armádě jako výcvikové prostory, případně jsou v důsledku předchozí vojenské činnosti vesměs problematické s ohledem na potřebu dodržovat určité zásady bezpečnosti při těžbě a výsadbě. Ale předně, téměř vše, co je v lidských silách, jsme připraveni a schopni učinit. Hlavní faktor pro budoucí vývoj jde ale mimo nás, a tím je vývoj počasí. Pomohl by nám další srážkově a teplotně příznivý rok, který by přispěl k zlepšení zdravotního stavu našich lesů.
S Vaší společností intenzivně spolupracujeme. Dlouhodobě podporujete projekty typu Dřevěná stavba roku nebo studentskou soutěž Stavby s vůní dřeva, spolupracujeme také u projektu pro školáky Do lesa s lesníkem. Jak vnímáte tyto osvětové aktivity?
Na začátku rozhovoru jsme se bavili o řadě mýtů a dezinformací, jež ve veřejnosti přežívají o lesnictví. Pro nás je spolupráce s vaší Nadací dlouhodobě přínosem. Reálně vnímáme, že aktivity Nadace dřevo pro život mění náhled veřejnosti na práci lesníků a přispívají k pochopení především mladé generace. Znalost a poznání kontextů je vždy nejlepší zbraní proti pověrám. Neméně pozitivně vnímáme aktivity, které vedou odbornou veřejnost, korporátní sektor a investory k zodpovědnému environmentálnímu přístupu při využívání přírodních zdrojů a zvyšování využívání dřeva jako obnovitelné suroviny z trvale udržitelných zdrojů.
Vojenské lesy a statky jsou v osvětě veřejnosti také aktivní. Prozradíte nám, na jaké akce se mohou naši čtenáři těšit?
My se snažíme o strategickou práci s veřejností, obdobně jako vy. Lesní pedagogiku poskytujeme ve všech regionech, kde působíme, veřejnosti zdarma. Provozujeme web o přírodě pro děti, který je ale oblíbeným zdrojem informací také pro pedagogy a rodiče. Součástí návštěvnické infrastruktury, jež budujeme, jsou téměř vždy infosystémy, které poskytují návštěvníkům reálný kontext lesního hospodaření v krajině. Vedle toho jsme pořadateli řady akcí pro veřejnost, z nichž některé jsou mimořádně populární – především Lesnický den v Ralsku, akce Armáda, myslivost a lesnictví na Libavé a také Dětský den na šumavské Olšině či západočeský program v Doupovských horách Člověk, les a zvěř.
Minulý rok byl pro všechny velmi vypjatý. Kam jste chodil načerpat síly a odpočinout si?
Pro mě je za jakýchkoliv okolností příroda stále neutuchajícím zdrojem pro relaxaci, místem, kde „dobíjím baterky.“ Těch míst, která takto fungují, je celá řada, máme s kolegy štěstí, že bez výjimky mezi ně patří unikátní přírodní oblasti, které jako podnik spravujeme. Mám je rád všechny, ale pro mne osobně jsou největším zdrojem energie lesy tam, kde bydlím, na Českokrumlovsku a Boleticku.
Děkujeme Vám za rozhovor pane řediteli.
