Architektura je bezesporu synergická. Program staveb se dynamicky mění, přestože podoba staveb zůstává po dobu desítek,  let víceméně statická. Tato myšlenka je východiskem  návrhu fakulty architektury. Mojí snahou je zachytit dynamický proces změn a převést ho do samotného prostoru. Cílem je navrhnout statickou přístavbu na současnou klasicistní budovu, jež umožňuje co největší variabilitu, aby mohla efektivně reagovat na budoucí změny v systému výuky i samotné společnosti. Jako základ celé přístavby slouží konstrukce z lepeného dřeva kopírující principy fungování mostů.

Dřevo je život, právě tato vlastnost tohoto přírodního materiálu má reflektovat i celou ideu stavby. Dřevo se mění, na rozdíl od jiných materiálů je živé,  a tak celé stavbě dává specifický charakter s vlastní duší. Z celé stavby se v nadneseném významu stává bytost, která stárne s jejími obyvateli. Dostavby, které mají realizovat studenti v ateliérech a vystavovat na terasách, jsou primárně zamýšleny jako dřevěné, aby studenti sami pochopili "živost" dřeva.