DŘEVO JE CESTA:

Obecný úvod – moje dílo naplňuje téma soutěže, a to tím, že jsem volil dřevo jako konstrukční materiál a zároveň jako obkladový materiál, což odkazuje i na blízkost lesa na řešeném pozemku. Dřevo je také obnovitelnou surovinou, což přispívá k ekologickému aspektu mého díla a po dožití se dá dřevostavba jednodušeji rozebrat (na rozdíl od cihelných nebo betonových staveb) a znovu využít. To vše mě přesvědčilo při bakalářském projektu pro volbu dřevostavby, na rozdíl od některých spolužáků, kteří volili cihelné nebo betonové stavby. V následujícím textu popisuji další důvody, které mě přesvědčily pro volbu tohoto systému.

Důvody pro dřevostavbu – v několika posledních letech se významnou měrou profilovalo tzv. nízkoenergetické stavění a na jeho vrcholu je pasivní dům. Na rozdíl od ostatních stavebních materiálů a konstrukčních technologií, které se musejí často klopotně dopracovávat na parametry nízkoenergetických a pasivních požadavků a jejichž výrobci lobují za mírnější podmínky a parametry. Moderní dřevostavba nemá žádný problém jim vyhovět, a dokonce je schopna ponoukat k dalším výzvám a možnostem energetických úspor a rozumných a smysluplných řešení.

Nízkoenergetické stavění ve spojení s dřevostavbami otevřely novou kapitolu možností a souvislostí, z nichž můžeme vybírat, a které dávají smysl, přesahující daleko vlastní stavbu, ale mající dopady na řadu dalších oblastí našeho života. Můžeme se tímto způsobem přiblížit genialitě nastavení přírody, které je ze své podstaty trvale udržitelné, pro svůj provoz nepotřebuje žádné umělé zdroje energie a neprodukuje rovněž žádné trvalé odpady.

Kromě úspor při provozu stavby poskytuje dřevostavba široký prostor pro úspory daných již podstatou základního materiálu – dřeva. Dřevo je typickým reprezentantem obnovitelného materiálu s minimálními energetickými nároky na zpracování, přepravu a zapracování do stavby. Je ve stále větší míře doprovázeno, v rámci dřevostavby, materiály a prvky na podobné obnovitelné a přírodní bázi.

Zásoby dřeva v naší republice stále narůstají, a není tedy třeba se obávat argumentů, že začneme-li více stavět ze dřeva, přijdeme v dohledné době o naše lesy. Uplatnění dřeva ve stavebních konstrukcích patří mezi smysluplnější možnosti jeho využití, než používat dřevo na výrobu papíru pro obaly, do kterých se balí zmetky, anebo na tiskoviny, které pak nikdo nečte. Dalším nezodpovědným využitím dřeva je jeho spalování, aniž se předtím snažíme snížit energetické potřeby objektů a dále pokračujeme v plýtvání a mrhání. Pouze jen nahradíme elektrickou energii plynem nebo dřevem.

K tomuto tématu bych na závěr chtěl podotknout, že ani dřevo není jediným ideálním materiálem pro všechny stavby a konstrukce. Je zbytečné snažit se ho za každou cenu uplatnit v situacích, kdy by daný úkol lépe splnil jiný materiál (ocel, beton, zdivo apod.). Ale v mém případě (rodinný dům v blízkosti přírody, lesa) je vhodným stavebním materiálem.

ENVIRONMENTÁLNÍ ZHODNOCENÍ:

Pasivní standard –

jako skupina stavebních inženýrů a architektů máme ohromnou odpovědnost. Stavby v naší zemi spotřebovávají především na svůj provoz, ale rovněž v rámci výroby stavebních materiálů a realizaci staveb, cca 40 % veškeré vyrobené energie. To je nejen ohromné číslo, ale rovněž obrovský prostor pro možné úspory. Nízkoenergetické a pasivní stavění umožňuje tuto doposud vysokou potřebu energie výrazně redukovat. Určitě na pětinu, častěji i na desetinu s tím, že tento trend v podstatě nemá hranici a potřeba energie staveb se nejen limitně může blížit nule, ale existuje potenciál dalších možností, kdy budou stavby schopny více energie vyprodukovat, než kolik jí budou potřebovat pro svůj provoz. Rozhodl jsem se tedy vytvořit rodinný dům v pasivním standardu, což znamená větší pořizovací náklady, ale v průběhu času mnohem nižší provozní náklady.

Koncepce pasivního domu je velmi jednoduchá. Jde o to nepustit skoro žádné teplo ven a přitom co nejefektivněji využít tepelné zisky, které jsou k dispozici. Tím lze dosáhnout výrazného snížení výkonu zdroje tepla, objemu technologií i celkové závislosti objektu na dodávkách energie. Jednoduše řečeno, malé tepelné ztráty pasivního domu lze pokrýt prakticky čímkoliv. Radikální snížení potřeby tepla na vytápění u pasivních domů by nebylo možné bez mimořádně kvalitního zateplení bez tepelných mostů. Proto jsem navrhl zateplení foukanou celulózou. Okna s izolovanými rámy a trojitým zasklením jsou v pasivním domě jakýmsi „radiátorem“, který se výrazně podílí na vytápění domácnosti. Okna je proto důležité správně navrhnout. Srdcem domu je řízené větrání se zpětným ziskem tepla tzv. rekuperací, které se stará o čerstvý vzduch v pobytových místnostech. Znečištěný vzduch se odvádí z míst jako kuchyně, koupelna či WC. To vše bez toho, aby vznikal průvan a zbytečné tepelné ztráty větráním. Má-li správně fungovat větrací jednotka a hlavně rekuperace tepla, nesmí se větrat „neřízeně“ netěsnostmi v konstrukcích.

Následkem mohou být nejen větší tepelné ztráty, ale v místě netěsnosti může dojít k poškození konstrukce. Vzduchotěsnost je jednou z hlavních podmínek pasivního domu. Vzduchotechnika je zároveň používána na teplovzdušné vytápění, přičemž zdrojem tepla a chladu je tepelné čerpadlo vzduch – voda.

Další ekologické souvislosti –

likvidace dešťových vod bude probíhat zadržováním v podzemní nádrži, ze kterých bude voda využívána pro obhospodaření zahrady. Nádrž na dešťovou vodu bude opatřena přepadem napojeným na oddílnou dešťovou kanalizaci.

Dřevostavbu lze na rozdíl například od betonových nebo zděných konstrukcí výrazně jednodušeji a afektivněji rozebrat a některé materiály dále využít. Dřevo pak, jako vlastně jediný konstrukční materiál, dokáže v rámci své likvidace a recyklace naopak energii potřebují.

RODINNÝ DŮM V TICHÉM ÚDOLÍ:

Úvod – v malém městě Roztoky u Prahy, které je v příjemné dojezdové vzdálenosti od našeho hlavního města, se nachází pozemek, na který byl navržen rodinný dům pro rodiče a děti ve věku 8 a 6 let. Dům nabízí prostory pro společenský rodinný život, ale i soukromý prostor pro každého člena rodiny. Cílem bylo navrhnout rodinný dům, který splňuje nároky na současné moderní bydlení a zároveň se snaží

reagovat na zástavbu Tichého údolí a okolní přírodu.

Pozemek – místem pro budoucí stavbu je pozemek na konci Tichého údolí v kontaktu s okolní přírodou. Na parcele původně stával dřevěný prosklený taneční sál a přírodní koupaliště u turistické restaurace Maxmiliánka, která stojí na vedlejším pozemku. Později na tomto místě stávala restaurace Koliba, která však v roce 2009 vyhořela. Od té doby je pozemek nevyužíván. Pozemek je ohraničen Únětickým potokem, údolím vede frekventovaná turistická trasa a cyklostezka spojující Roztoky s Úněticemi.

Koncept, architektonické řešení – umístění a zónování objektu je založeno na orientaci ke světovým stranám, kdy je technické zázemí umístěno na sever, zatímco obytné místnosti jsou orientovány na jih, případně západ. Na sever od domu je pohled na Maxmiliánku, která je nyní v zdevastovaném stavu, proto také k ní je fasáda domu prostší než na ostatních stranách. Na východu je svah, hranice pozemku. Z obytné části je výhled do budoucí zahrady, kde je snaha o kontakt s vnějším prostředím pomocí prosklené plochy. Dále z této části můžeme vidět les, turistickou trasu a cyklostezku.

Hlavní idea vycházela z historie tohoto místa. Inspirací se stala zástavba Tichého údolí, které se stalo jednou z prvních vilových letovisek v okolí Prahy. Byla stranou od původního jádra vesnické zástavby Roztok. Největší rozvoj tohoto území probíhalo v poslední třetině 19. století (spojeno s tím, že do Roztok vedla železnice).

Snažím se tedy o reminiscenci tradiční vily, ovšem vyhovující dnešním požadavkům. Inspiraci jsem čerpal i ve funkcionalistickém období. Proto byl základní hmotou, ze které jsem vycházel, vilový kubus se čtvercovým půdorysem. Tato hmota je tvarově jednoduchá, garáž je součástí objektu. Kvůli regulativům je část krychle „odříznuta” a vytváří pultovou střechu, přesto je původní tvar čitelný díky vytaženým obkladům a rámům. Je zde snaha o čisté linie v exteriéru i v řešení dispozic.

Terasa pak vychází z motivu plovárny, veřejného koupaliště. Členění prosklené plochy v místě terasy má připomínat členění převlékacích kabin. Horizontální linie domu pak tvoří hliníkové kolejnice, po kterých pojíždějí dřevěné posuvné okenice, což dotváří celkový charakter objektu.

Dalším prvkem určující vzhled objektu se stal materiál obkladu, který bude ze dřeva, což je dáno blízkostí lesa, přírody. Nebude to však klasický dřevěný obklad, ale dřevo bude opálené, čímž odkazuji na pohnutou historii této oblasti, protože vyhořela Koliba a také o něco dříve dřevěný secesní pavilon u Maxmiliánky. Toto provedení by mělo vyjádřit myšlenku, že z popela postává nový organismus, nová budova – Fénix.

Dispoziční řešení – provozně je objekt rodinného domu rozdělen na dvě části. První část je

veřejná a nachází se v 1. NP. Tvoří ji vstupní prostory – zádveří, na ně navazující technická místnost, poté chodba se schodištěm, z ní vstup na WC, do garáže a především do obývacího pokoje s kuchyňským koutem. Z tohoto obytného prostoru, je pak přístup na terasu. Druhá část se nachází ve 2. NP a podkroví. Po schodišti se dojde do chodby, ze které je přístup do společné koupelny a poté do šatny pro děti, pro rodiče a pro hosty. Z těchto šaten je pak přístup do obytných místností (ložnice rodičů, 2 pokojů dětí a pokoje pro hosty, ten však slouží i jako pracovna). U ložnice a pokoje pro hosty je ještě samostatná menší koupelna. Z pokojů pro děti se dostaneme mlynářskými schody do podkroví, které je celé věnované dětem. Ty tam mají prostor pro spaní, zatímco dole mají vytvořen prostor pro tvorbu a hraní.

Konstrukční a materiálové řešení:

Spodní stavba – založení celého objektu bude provedeno na železobetonové desce tl. 250 mm, pod ní pak bude štěrk z pěnového skla (hutněný ve dvou vrstvách). Pěnové sklo je ekologický materiál s vynikajícími tepelně-izolačními vlastnostmi, je vysoce únosné, trvale stabilní a nenasákavé. I přes tyto mimořádné vlastnosti je potřeba zajistit dokonalý drenážní systém, který zajistí dlouhodobě spolehlivou tepelně-izolační funkci základů. K dalším výhodám základů na pěnovém skle patří to, že se jedná o tepelná izolace základů bez tepelných mostů, izolace je na ochlazované straně desky a má neomezenou životnost. Pod ním dojde k dosypání štěrkem frakce 32/63 do nezámrzné hloubky, nebude-li dosažena nezámrzná hloubka.

Obvodová stěna – nosná konstrukce je tvořena dřevěnými sloupky KVH 120/60. Tyto sloupky jsou od sebe osově vzdáleny 625 mm. Tepelně izolační vrstvu tvoří foukaná izolace Isocell tl. 300 mm v roštu z latí s příložkami po 625 mm. Směrem do exteriéru pak následuje difúzně otevřená dřevovláknitá deska DHF Formline s tloušťkou 15 mm. Na tuto desku navazují vertikální kontralatě 100/60, potažmo větraná mezera. Na ty jsou přibity horizontální latě 60/40, na něž je pak přidělán vnější fasádní obklad z opáleného dřeva. Hlavní vzduchotěsnící vrstvu tvoří OSB desky tloušťky 15 mm (navazují na foukanou celulózu) a těsnící pásky v oblastech otvorů. Následuje instalační rovina vyplněná vláknitou izolací s horizontálním roštem z latí 40/60, v místě vedení instalací je izolace vynechána. Vnitřní povrch tvoří sádrovláknité desky Fermacell tl. 12,5 mm a na nich je stěrková omítka tl. 3 mm.

Vnitřní nosná stěna – nosná konstrukce je tvořena hoblovanými dřevěnými hranoly KVH 120/60. Tyto hranoly (sloupky) jsou od sebe osově vzdáleny 625 mm. Mezi nimi je vložena tepelná a akustická vláknitá izolace v tloušťce 60 mm. Na obou stranách jsou k hranolům připevněny konstrukční OSB desky tl. 15 mm. Poté následuje vnitřní povrch, který je znovu na obou stranách tvořen sádrovláknitými deskami Fermacell 15 mm a na ně je nanesena stěrková omítka.

Vnitřní nenosná stěna – je tvořena horizontálním roštem z latí 40/60, tento rošt je vyplněn minerální vláknitou izolací tl. 60 mm. K roštu jsou připevněny sádrovláknité desky Fermacell o tloušťce 15 mm a na nich je stěrková omítka.

Vodorovné nosné konstrukce – v této dřevostavbě je používán dřevěný trámový strop – nosnou částí jsou stropnice – nosníky KVH 80/220 po 500 mm, do obvodové konstrukce jsou kotveny do pomocí ocelové botky. Mezi stropnice mezi vláknitá izolace o tloušťce 100 mm. Pod stropnicemi je podhled tvořen latěmi 100/60. Vnitřní povrch tvoří desky Fermacell tl.12,5 mm se stěrkovou omítkou. Nad stropnicemi se nacházejí konstrukční desky OSB tl. 25 mm. Poté následuje skladba podlahy – dřevovláknitá izolační deska Egger 40 mm, dřevovláknitá izolační deska Egger 50 mm (v této části vedeno VZT potrubí pro přívod vzduchu), dřevovláknitá izolační deska Egger 20 mm, poté následuje podlahový prvek Fermacell 2E11, který je tvořen 2 deskami Fermacell tl. 10 mm. Nášlapnou vrstvu tvoří buď dřevěná dvouvrstvá podlaha nebo keramická dlažba.

Střešní konstrukce – nosnou část pultové střechy tvoří dřevěné I-nosníky (celková výška 500 mm složeno ze 2 hranolů KVH 60/100, stojinu tvoří OSB deska), zavětrování konstrukce proti klopení je zajištěno ondřejskými kříži, vzdálenými od sebe cca 2 000 mm. Mezi těmito nosníky je foukaná celulóza Isocell tl. 500 mm. Pod nosníky následuje hlavní vzduchotěsnící vrstva, kterou tvoří OSB desky tl. 15 mm. Pod OSB deskami je podhled tvořen latěmi 100/60. Vnitřní povrch tvoří desky Fermacell tl.12,5 mm se stěrkovou omítkou. Nad nosníky jsou dřevovláknité DHF desky Egger, jež vytváří vrstvu pojistné hydroizolace. Nad nimi následuje větraná mezera tl. 100 mm, poté je zde záklop z OSB desek tl. 22 mm, na záklopu je hydroizolace z asfaltového pásu a na ní geotextilie a zároveň podkladní vrstva pro hliníkovou falcovanou krytinu.

Terasa – dřevěná terasa je z tepelně opracovaného dřeva (thermowood), uložena na rektifikovatelných podložkách umístěných na nosné betonové desce tl. 100 mm na štěrkovém podsypu 150 mm.

Schodiště – hlavní schodiště je dřevěné schodnicové, není samonosné, je uloženo na nosných stěnách. Stupně mají výšku 188 mm a šířku 270 mm. Má pouze jedno zakřivené rameno, ve kterém je 17 stupňů. Obě schodiště v dětských pokojích jsou mlynářská, tudíž mají větší sklon než běžná schodiště a jsou vytvořena tak, aby se do nich daly ukládat knihy a hračky.

Podhledy – podhledy jsou uvažovány téměř ve všech místnostech, slouží jako prostor

pro vedení TZB rozvodů a především rozvodů osvětlení a odvodního potrubí vzduchotechniky (rekuperace). Neseny jsou dřevěným roštem latí 100/60 a vnitřní povrch tvoří desky Fermacell tl.12,5 mm se stěrkovou omítkou.

Základní charakteristika technických a technologických zařízení :

Splašková kanalizace – bude řešena napojením na veřejnou kanalizační síť. Bude provedena samospádem.

Dešťová kanalizace – likvidace dešťových vod bude probíhat zadržováním v podzemní nádrži, ze kterých bude voda využívána pro obhospodaření zahrady. Nádrž na dešťovou vodu bude opatřena přepadem napojeným na oddílnou dešťovou kanalizaci.

Vodovod – bude připojen vodoměrnou sestavou umístěnou v garáži v 1. NP.

Potrubí bude vedeno v nezámrzné hloubce pod zemí, v objektu jsou pro vedení využívány předstěny, případně i podhledy. Teplá voda bude připravována v technické místnosti v integrovaném zásobníku tepla.

Vytápění – v objektu bude využíváno teplovzdušné vytápění a chlazení. Jako zdroj tepla a chladu bude používáno tepelné čerpadlo na principu vzduch-voda. V koupelnách budou ještě přidány otopné žebříky, teplá voda bude čerpána z integrovaného zásobníku tepla.

Větrání – v objektu lze přirozeně větrat, ale není to moc účinné, protože je navržena řízené větrání s rekuperací. Potřebná vzduchotechnická jednotka je umístěna

v technické místnosti. Přívod vzduchu je zajištěn pomocí plochých potrubí 200 x 50 mm vedených v podlaze. Odvod vzduchu je pak pomocí těch samých potrubí, ale vedených v podhledech. Jsou použity systémy ATREA zajišťující řízené větrání s rekuperací tepla. Rekuperace vzduchu se postará o to, aby byl čerstvý venkovní vzduch přiváděn do obytných místností (pokoje, ložnice, pracovny, obývací pokoje). Z koupelen, WC a kuchyně systémy ATREA odvedou odpadní teplý, vlhkostí a pachy zatížený vzduch po rekuperaci ven z objektu.